V úterý 17.7. končí náš pobyt ve Vysokých Tatrách a naše slovenská cesta bude pokračovat dál na východ. Po silnici E50 se tedy vydáváme přes Svit do Popradu a odtud pokračujeme dál na východ do slovenských končin i mnou dosud neprobádaných.
Naší první zastávkou byla Levoča - město se 14 000 obyvateli, které je nazýváno Královnou Spiše. Člověka na první pohled zaujme mohutné gotické opevnění města ze 16.století. První zmínka o městě je však ještě mnohem starší - už v roce 1249 ho ve své listině zmiňuje uherský král Bela IV. V roce 1271 už Levoča vystupuje jako centrum provincie Sasů a užívá práva svobodného královského města.Díky své poloze na křižovatce obchodních cest a díky uděleným výsadám začalo město prosperovat a své významné postavení si Levoča udržela až do konce 16.století.
V období prosperity byly vystavěno i mnoho gotických měšťanských domů, které ale byly v letech 1550 a 1599 zničeny rozsáhlými požáry. Během dalších století byly postupně budovány školy, radnice, knihovna a lázně. Ve 20.století se stala Levoča administrativním centrem župního, později okresního významu. V roce 1950 bylo centrum města prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Nejvýznamnější stavbou města je bezesporu chrám Sv.Jakuba a proto jsme u mohutné hradby obočili skrze Košickou bránu na náměstí Mistra Pavla, které si dodnes si zachovalo svůj středověký obdélníkový tvar o stranách v poměru 3:1. Náměstí patří k největším náměstím tohoto typu v Evropě a společně se zachovalými renesančními domy svědčí o bohatství města ve středověku. My jsme na náměstí zastavili hned za zdejší radnicí, která byla přestavěna v 16.století po předchozím požáru. Dominantou celé stavby je věž, která byla přistavěna v letech 1656 - 1661 a původně sloužila jako zvonice. Hned vedle stojí zvenku nenápadný chrám sv.Jakuba, který byl postaven někdy mezi léty 1330-1350, podle jiných zdrojů možná až 1370. V průběhu dalších let byly k chrámu postupně přistavovány další části - např.kaple sv.Juraje z roku 1390 na severní straně, jižní předsíň s kaplí z roku 1474 dostavěná u příležitosti návštěvy krále Matěje Korvína nebo knihovna z roku 1519 tvořící nadstavbu nad severním portálem. V roce 1494 se Levoči setkali čtyři bratři Jagelovští - mezi nimi polský a uherský král - a se svými doprovody tu strávili delší čas. Jako památka na toto setkání byla v zadní části střední chrámové lodě umístěna zdobená dřevěná lavice a také oltář Panny Marie Sněžné, který je dnes k vidění v přední části chrámu. Díky dobré finanční situaci města a přítomnosti vysoce vzdělaných farářů došlo v následujících letech k čilému zařizování interiéru chrámu. Vznikly nové boční oltáře, nástěnné malby a také první varhany.
V první polovině 16.století přichází do města skvělý řezbář Mistr Pavel, který je kromě mnoha jiných děl autorem také oltáře sv.Jakuba, největší a nejvýznamnější pamětihodnosti města. Oltář je se svoji výškou 18,62m nejvyšším gotickým oltářem na světě. Dílo je obdivuhodné nejen svými rozměry, ale také geometrickou vyvážeností a propracovaností detailů. Oltář byl umístěn do poměrně malého čelního presbytéria, čímž celé dílo opticky splývá s architekturou chrámu. Je neuvěřitelné, že dřevěný oltář přečkal na svém místě bez úhony téměř 500 let. Za celou dobu byl pouze třikrát opravován a v letech 1952-1954 prošel náročnou restaurací, během které byl jedinkrát za dobu své existence rozebrán.

Do chrámu se vstupuje pouze organizovaně zhruba každou půlhodinu. Těsně před otevřením vchodu jsem si uvědomil, že naproti v obchodě se prodávají vstupenky, naštěstí jsem si lístek v hodnotě 60sk stačil koupit včas. Průvodce celou naši početnou skupinku provedl celým chrámem a kromě hlavního oltáře sv.Jakuba nám podrobně popsal nejen dalších 18 menších oltářů, ale také chrámové vybavení včetně výše zmíněné lavice bratří Jagelovců, varhan ze 17.století, dřevěné kazatelnice, křtitelnice a lavic jednotlivých rodin levočských měšťanů. Musím říci, že to byla prohlídka nadmíru zajímavá.
čas už ale pokročil a před námi byla ještě dlouhá cesta a tak jsme se z náměstí Mistra Pavla vrátili skrze Košickou bránu zpět na hlavní silnici a pokračovali jsme dál na východ.